Když se život obrátí proti tobě,
musíš použít nohy,
obě,
a ujít kus cesty za štěstím,
které spí v kupě hrůzy,
stachu a lží,
musíš se probojovat tím.
To ti potrvá mnoho let,
dokud nevydechneš naposled.
Možná dostaneš se tam,
ale asi budeš taky sám.
Sám nikdy štěstí nedosáhneš,
i když po něm tolik prahneš.
Na začátku básničky zase ocitnul ses,
přečti si ji znovu,
jestli bys to teda snes.
je to uplne trapnyyyyyyyyyyy