Dvě bílé vrány mezi námi jsou,
tyto vrány jdou,
podél cesty tmou.
Tma začíná těsně nad tebou,
nad tvou hlavou,
nohy Tě zebou od sněhu,
ve kterém brodíš se již několik let,
bílé vrány nejsou tu nikdy naposled,
protože domovem jejich,
tváře tvé jsou,
ty nikdy nezmizí.
Šli pojednou dvě vrány bílou tmou,
Krásnou,
jako tvé oči,
když jiskra radosti,
v těch očích přeskočí.
a zase....proč trapná?